Dlouho avizované ochlazení stále nepřichází, tak bez dlouhého přemýšlení bereme zavděk tipem od Jany a Ladi a po snídani se kocháme krajinou autem směr Ramzovské sedlo. Auto nakonec necháváme kousek za sedlem, ve vesničce Ostružná. Dále už na kole do Petříkova a podle potoka po asfaltu stále nahoru. Řízením osudu a taky trochu díky lesákům těžícím dřevo míjíme červenou diretisimu a do sedla se dostáváme celkem pohodlně po cestě. Dany dotaz, zda je cesta vhodná pro cyklisty, nechápu. Dále už je cesta vhodná i pro kočárek, nicméně krásnou panoramatickou vrstevnicí jsme u cíle naší cesty Paprsek brzy i na oběd. Nestačím ani obhlídnout denní nabídku a už je tu telefon od Ladi, který v práci u PC na cykloserveru plánuje naši další cestu. Klesání k Medvědí boudě nebere konce, hlavně při pomyšlení, že se do stejného místa budeme po asfaltu za chvíli vracet. To a velkolepé turistické značení na křižovatce u boudy asi nakonec přivede Danu k myšlence, že opustíme jistotu cyklotras a vydáme se do neznáma po turistické značce ke Kladské bráně, což se dle značení jevilo jako cíl srovnatelný s bránou Pravčickou. Že se nakonec jednalo o soukromou chalupu s prodejním okénkem u silnice vůbec nevadí, zážitkem byla samotná cesta. V poloze červené turistické značky se obě dostupné digitální mapy značně liší, poloha v přírodě pak neodpovídá ani jedné z nich. Počáteční bloudění vyřešil asi 200 m výstup korytem potoka, od dalšího postupu Danu neodradil ani osamělý turista s komentářem k cestě. Že se jedná o nesjízdný úsek, jak hlásí jinak spolehlivá mapa na cykloserveru je pak už vyloženě zavádějící informace. Kvalitou povrchu i směrovým vedením bych tento singletrack zařadil někam mezi Superflow a Mlynářskou stopu. Každopádně moje nadšení z trasy bylo výrazně větší než Dany, která celou cestu kolo vedla. Míjíme Zhořelou a už luxusní lesní cestou uháníme k civilizaci. Konečně asfalt! Zaujal nás natolik, že jsme se rozhodli už se na hřebeny nevracet a okruh dokončit o něco níže po asfaltkách. O guláš k obědu se s námi rozdělil majitel Hájenky, kofola za 12 Kč se už také běžně nevidí. Téměř okamžitě po obědě nás konečně dostihly dlouho očekávané bouřky, část jsme přečkali v zastávce, ale větší část jsme si vychutnali v sedle. Dana ani nevyndavala bundu, že jí má čerstvě vypranou a že oschneme cestou. Definitivně jsme tedy oschli až druhý den doma po vyprání v pračce, ale v tom vedru to ničemu nevadilo. Návrat do sedla jsme si ještě zpříjemnili cyklostezkou podle potoka a několika terénními vložkami ale líbil se nám minimálně stejně jako ta hřebenová část. Na Ramzové jsme ještě chvíli obdivovali místní adrenalinové atrakce (terénní motokáry a zorbing), chvíli si pohrávali s myšlenkou zdoláním Šeráku lanovkou, až nakonec zvítězila jistota večeře v chatě.
Trasa, profil, GPX
Žádné komentáře:
Okomentovat